2.9. Systém

2.9.1. Záloha systému

S pomocí tohoto modulu můžete vytvořit zálohu systému. Standardně se nevytváří záloha celého disku, ale pouze konfiguračních souborů, kritických oblastí disku a změn v instalovaných balíčcích. YaST prohledá systém a vytvoří zálohu souborů, které se změnily od posledního zálohování, nebo od nainstalování systému. Může uložit také tabulku rozdělení disků nebo MBR.

2.9.2. Obnova systému

Při obnově systému ze zálohy se řiďte instrukcemi v nápovědě. Nejprve vyberte odkud se bude obnova provádět (pevný disk, cdrom...) a následně určete co se bude obnovovat. Poté se objeví dva dialogy. Jeden pro odinstalování balíčků, které se do systému instalovaly od poslední zálohy. Druhý nainstaluje balíčky, které byly odinstalovány. Tyto úpravy by měly zaručit, že systém bude přesně v tom stavu, v jakém byl v průběhu vytvoření zálohy.

[Warning]Varování

Protože tento modul instaluje, maže a přepisuje mnoho souborů a balíčků, používejte ho pouze pokud již máte zkušenosti se zálohováním. Jinak můžete ztratit některá data.

2.9.3. Vytvořit systémovou disketu

Modul vytvoří různé zaváděcí diskety, které lze použít v případě potíží. Jednotlivé diskety se používají k následujícímu:

Startovací disketa

Tato nabídka slouží pro spuštění operačního systému (který je nainstalován na disku) nebo záchranného systému.

Záchranná disketa

Disketa vytvořená pomocí této volby obsahuje záchranný systém, tj. speciální prostředí pro údržbu systému (jádro, základní systém a nástroje). Pokud tedy není možné spustit nainstalovaný systém ani prostřednictvím startovací diskety, pak se velice hodí.

Abyste se dostali do záchranného systému, zaveďte systém z běžné startovací diskety a zvolte Ruční instalace, Spustit instalaci / systém a Záchranný systém. Budete dotázáni na rescue disk. Jestliže váš systém využívá speciální zařízení (RAID, USB...) budete nejspíš potřebovat i diskety s moduly.

Diskety s moduly

Tato volba se hodí, pokud provádíte instalaci z médií umístěných někde v síti, nebo někde, kde není možné instalovat systém z prvního nebo druhého CD (máte starší typ CD mechaniky, SCSI mechaniku...). Jednotlivé diskety s ovladači obsahují moduly pro disky, řadiče, PCMCIA karty, starší CD jednotky a ovladače pro síťové karty.

Vlastní disketa

Tuto volbu použijte, pokud chcete na disketu zapsat existující obraz uložený na disku vašeho počítače.

Stáhni obraz diskety

Zde můžete zadat URL obrazu diskety a po zadání ověřovací dat jej stáhnout z Internetu.

Po zvolení typu vytvářené diskety a stisku Další budete vyzvání ke vložení naformátované diskety do mechaniky. Následně pak bude vytvořena požadovaná disketa.

2.9.4. LVM

Správce logických svazků (LVM) je nástroj pro vytváření a správu logických svazků na vašem disku. Více informací najdete v Referenční příručce.

2.9.5. Výběr časové zóny

Časovou zónu vybíráte většinou již při instalaci. Pokud jste se ale mezitím dostali do jiného časového pásma, např. používáte notebook, můžete průběžně upravovat časová pásma. Většinou stačí zvolit ze seznamu zemi, nebo přímo definovat časové pásmo podle GMT.

[Important]Důležité

Při driftování na ledové kře nezapomeňte kontrolovat nastavené časové pásmo.

Linuxové počítače používají většinou nastavení systémového (hardwarového) času podle GMT, tj. Greenwich Mean Time, a při zobrazování k němu přičítají, nebo odečítají posuv časového pásma. Naproti tomu jiné operační systémy, např. Windows, dávají přednost hardwarovému nastavení hodin na místní čas.

2.9.6. Výběr jazyka

Zde můžete nastavit, v jakém jazyku s vámi bude Linux komunikovat. Tato změna jazyka se projeví v celém systému, tedy i v KDE a konfiguračním nástroji YaST.

2.9.7. Rozložení klávesnice

[Important]Důležité

V tomto modulu nastavíte klávesnici pouze pro textové prostředí. Jestliže používáte grafické rozhraní, nastavte rozložení klávesnice v modulu Grafická karta a monitor v záložce Hardware.

Po spuštění modulu se otevře dialog Základní nastavení. Standardně je nastavená klávesnice podle zvoleného jazyka. Pokud zvolíte rozložení kláves České, pak budete mít klasickou qwertz klávesnici, která je také přednastavena. Qwerty klávesnici využijí hlavně technicky zaměření uživatelé a programátoři. V poli Test klávesnice můžete ihned vyzkoušet novou klávesovou mapu.

2.9.8. Editor úrovní běhu

V Linuxu se používají úrovně běhu runlevel pro odlišení různých stavů počítače. Existuje runlevel, kdy je spuštěn víceuživatelský režim. Na jiné úrovni jsou spuštěny i síťové služby a v další pak grafické prostředí. Pokud zlobí třeba síťové služby a není možná oprava za běhu, stačí pouze přejít na jiný, resp. nižší runlevel. Podrobné informace a technické pozadí najdete v Referenční příručce.

Po spuštění modulu se otevře okno Editor úrovní běhu: výchozí úroveň běhu. Standardně se zobrazí pouze Jednoduchý režim, kde můžete zvolit, která služba bude povole a která ne. Přepnete-li na Expertní režim, lze zvolit runlevel, do kterého bude počítač startovat. Přednastavená je úroveň běhu 5, tj. Plný víceuživatelský režim se sítí a xdm. xdm je program pro grafické přihlášení. Začínající uživatelé by měli ponechat tuto úroveň běhu.

[Important]Změna úrovně běhu

Nesprávným nastavením úrovní běhů můžete váš systém dostat do stavu, kdy bude nepoužitelný. Předtím než provedete změny, dobře uvažte, co děláte.

2.9.9. Editor souborů /etc/sysconfig

V distribuci SUSE Linux je hlavním konfiguračním adresářem /etc/sysconfig, kde se nastavují nejdůležitější parametry, které mají vliv na chování celého systému. Modul Editor souborů /etc/sysconfig pak slouží běžným uživatelům, kteří by chtěli upravit chování systému v pěkném grafickém prostředí.

Po spuštění modulu se zobrazí dialog, kde jsou tématicky řazeny proměnné k různým položkám. Tento modul je určen pokročilým uživatelům a správcům sítě, resp. systému.

[Warning]Varování

Neměňte hodnoty, pokud nevíte zcela přesně, co děláte. Mohli byste vážně poškodit váš systém.

2.9.10. Dělení disku

Pomocí expertního dialogu (viz 2.6 – „Expertní režim dělení disku programu YaST“) můžete ručně upravit oddíly na jednom nebo více pevných discích. Diskové oddíly lze přidávat, mazat a upravovat. Můžete také přejít do nastavení softwarového RAIDu a LVM.

[Warning]Varování

Ačkoliv je možné měnit oddíly v nainstalovaném systému, měli by to dělat pouze odborníci. V případě chyby hrozí ztráta dat. Pokud měníte oddíly na právě používaném disku, ihned po provedení změn systém restartujte. Bezpečnější než měnit oddíly za provozu je použití záchranného systému.

Obrázek 2.6. Expertní režim dělení disku programu YaST

Expertní režim dělení disku programu YaST

V seznamu expertního dialogu jsou zobrazeny všechny existující nebo navržené diskové oddíly na všech připojených pevných discích. Celý disk je označen jako zařízení bez čísla např. /dev/hda nebo /dev/sda. Jednotlivé diskové oddíly jsou uvedeny jako části tohoto zařízení např. /dev/hda1 nebo /dev/sda1. V seznamu jsou uvedeny také informace o velikosti, typu, souborovém systému a bodu připojení jednotlivých oddílů disku. Bod připojení říká, v jakém adresáři bude diskový oddíl přístupný v linuxovém systému.

Pokud spustíte expertní dialog během instalace, jsou uvedeny a zvoleny také volné diskové prostory. Volné místo pro Linux získáte uvolňováním jednotlivých diskových oddílů odspodu seznamu (od posledního oddílu k prvnímu). Například pokud máte tři diskové oddíly, nelze použít prostřední pro Linux a první a třetí ponechat volný pro jiné operační systémy.

2.9.10.1. Vytváření diskových oddílů

Klikněte na tlačítko Vytvořit. V případě, že v systému máte více disků, program se zeptá na cílový disk. Pak zadejte typ diskového oddílu (primární nebo rozšířený). Vytvořit můžete buď čtyři primární oddíly nebo tři primární oddíly a jeden rozšířený. Na rozšířeném diskovém oddíle můžete vytvářet další oddíly (viz sec.IB.part.typen).

Zvolte souborový systém a bod připojení. YaST vám pro každý vytvořený oddíl bod připojení nabídne. Podrobnější informace o jednotlivých parametrech diskového oddílu najdete v násldující části. Změny aplikujete tlačítkem OK. Nyní máte v tabulce zobrazen nově vytvořený oddíl. Kliknutím na Konec budou změny přijaty a vy se vrátíte na stránku návrhu.

2.9.10.2. Parametry diskových oddílů

Při vytváření nebo úpravě diskového oddílu můžete nastavit řadu různých parametrů. U nově vytvářených oddílů většinu parametrů nastaví YaST. Toto nastavení obvykle nepotřebuje žádné úpravy. Pokud chcete provést ruční nastavení, postupujte následujícím způsobem:

  1. Zvolte diskový oddíl.

  2. Stiskněte tlačítko Upravit a v následujícím dialogu nastavte parametry:

    ID soub. systému

    I v případě, že diskový oddíl nebude nyní formátovat, nezapomeňte mu přiřadit ID. Jen tak zajistíte, že bude vždy správně rozpoznán. Možné hodnoty jsou Linux, Linux swap, Linux LVM aLinux RAID. Podrobnější informace o LVM a RAIDu najdete v částech sec.yast2.system.lvm a sec.yast2.system.raid.

    Soub. systém

    Chcete-li hned při instalaci diskový oddíl naformátovat, zvolte některý z dostupných systémů souborů: Ext2, Ext3, JFS, Reiser, XFS nebo Swap. Informace o souborových systémech najdete v kapitole cha.filesystems.

    Swap je zvláštní formát, který umožňuje diskový oddíl používat jako virtuální paměť. Každý systém by měl mít alespoň jeden oddíl swap o minimální velikosti 128 MB. Jako výchozí souborový systém je nastaven ReiserFS. ReiserFS, JFS a Ext3 jsou žurnálovací souborové systémy. Jsou schopné se rychle vzpamatovat po pádu souborového systému, protože všechny operace jsou průběžně zaznamenávány v žurnálu. Navíc je ReiserFS je velmi rychlý při práci s velkým množstvím malých souborů. Ext2 mezi žurnálovací souborové systémy nepatří, ale je stabilní a vhodný pro velmi malé diskové oddíly, protože nevyžaduje příliš mnoho diskového prostoru pro vlastní správu.

    Volby

    Zde můžete nastavit volby zvoleného souborového systému. Dostupné volby jsou závislé na zvoleném souborovém systému.

    Krypt. souborový systém

    Pokud tuto možnost zatrhnete, budou všechna data na zvoleném diskovém oddílu šifrovaná. Touto volbou můžete zvýšit bezpečnost svých dat, ale zároveň mírně zpomalíte rychlost systému. Více informací o šifrování souborového systému najdete v části sec.cryptofs.

    Volby fstab

    Zde můžete zadat volby pro administrační soubor systémů souborů (/etc/fstab).

    Bod připojení

    Zadejte adresář, do kterého se oddíl má připojovat. Můžete si vybrat některou z nabídek programu YaST nebo zadat vlastní adresář.

  3. Oddíl aktivujete kliknutím na tlačítko OK.

Pokud provádíte rozdělování manuálně, vytvořte odkládací (swap) oddíl o velikosti nejméně 256 MB. Odkládací oddíl ulehčuje paměti od momentálně nepotřebných dat. Je tak uvolněna pro často používaná důležitá data.

2.9.10.3. Expertní volby

Expert otevře nabídku s následujícími příkazy:

Znovu načíst tabulku oddílů

Znovu načte tabulku oddílů. To je potřeba například po manuální úpravě oddílů v textové konzoli.

Smazat tabulku oddílů a popisek disku

Zcela přepíše starou tabulku oddílů. Může to pomoci například při problémech s nekonvenčními popisky disku. Tento příkaz vede ke ztrátě všech dat na disku.

2.9.10.4. Další tipy pro dělení disků

Pokud dělení disku provádíte pomocí programu YaST a v systému se nachází další diskové oddíly, jsou tyto oddíly pro snadnější přístup také zaneseny do souboru /etc/fstab. Tento soubor obsahuje údaje o všech diskových oddílech a jejich vlastnostech (např. souborový systém, bod připojení a přístupová práva).

Příklad 2.1. Diskové oddíly v souboru fstab

    /dev/sda1    /data1    auto      noauto,user 0 0
    /dev/sda5    /data2    auto      noauto,user 0 0
    /dev/sda6    /data3    auto      noauto,user 0 0

Diskové oddíly mají bez ohledu na souborový systém nastavenu volbu noauto a user. Tím je umožněno, že si je může připojit každý uživatel systému. Z bezpečnostních důvodů YaST nepřidává volbu exec, která povoluje spouštění programů přímo ze zvoleného diskového oddílu. Pokud tuto volbu potřebujete, zadejte ji ručně. Ruční dodání této volby je nutné především v případě, že systém hlásí zprávy jako bad interpreter nebo Permission denied.

2.9.10.5. Dělení disku a LVM

V expertním dělení můžete provést LVM konfiguraci kliknutím na LVM... (viz sec.yast2.system.lvm). Pokud však již máte na počítači nastavenou funkční LVM konfiguraci, aktivuje se automaticky při prvním vstupu do LVM konfigurace během sezení. V takovém případě nelze měnit oddíly na žádném disku obsahujícím oddíl patřící do aktivní skupiny svazků, protože linuxové jádro nemůže znovu načíst tabulku oddílů z používaného disku. Pokud však máte funkční LVM konfiguraci, není nejspíš vůbec nutné fyzické oddíly měnit. Místo toho změňte logické svazky.

Na začátku fyzických svazků jsou na oddíl zapsány informace o svazku. Tak fyzický svazek , ke které skupině svazků patří. Pokud chcete oddíl zpřístupnit k jiným účelům než LVM, smažte tento začátek svazku. V případě skupiny system a fyzického svazku /dev/sda2 to provedete příkazem dd if=/dev/zero of=/dev/sda2 bs=512 count=1.

[Warning]Startovací systém souborů

Systém souborů používaný pro start systému (/boot) nesmí být uložen na logickém svazku LVM. Uložte ho na běžný fyzický oddíl.

2.9.11. Správce profilů

Jsou situace, kde je nezbytné změnit systémovou konfiguraci. Pokud často provozujete svůj počítač v prostředích, kde potřebujete různá nastavení systému, možná by se vám hodilo uložit si tato nastavení a obnovit je později, kdykoliv je to potřeba. Toto je typická situace například pro uživatele notebooků, kteří pracují na různých místech. Také si lze představit stolní počítač, který chcete dočasně provozovat s jinou konfigurací. V takových případech byste rádi měli záložní mechanismus, který uloží současná systémová konfigurační data a uloží je do profilu. Tímto způsobem lze potom kdykoliv tuto konfiguraci obnovit.

SCPM (System Configuration Profile Management) je systém, který spravuje takovéto profily systémové konfigurace v Linuxu. Následující příklad je zamýšlen jako krátký přehled toho, k čemu se dá SCPM použít.

Předpokládejme, že máte notebook a chcete jej připojit ke své domácí i firemní síti a používat jej nezávisle, když jste na cestách. Toto obvykle vyžaduje nakonfigurovat systém tak, aby zapadl do různých sítí. Například potřebujete DHCP klienta v kanceláři a pevnou IP adresu doma. Dále máte třeba v kanceláři spuštěné služby jako xntpd nebo NIS klienta, ale doma pouze automounter, ale žádná z těchto služeb není potřeba pokud cestujete. Pro tyto případy vám SCPM pomůže zvládnout rozdílné konfigurace a jednoduše se mezi nimi přepínat.

SCPM toho ale umí daleko víc. Je velmi konfigurovatelný; zvládne skoro všechny možné scénáře, kdy je potřeba uložit a obnovit data v různých verzích. Dokonce jej lze použít pro spouštění skriptů v závislosti na profilech, mezi kterými je přepínáno. Více informací najdete v příslušných info stránkách.

2.9.11.1. Omezení SCPM

SCPM je zamýšleno ke spravování systémových konfiguračních profilů. Není určeno pro správu uživatelských profilů, jako např. různá nastavení pracovního prostředí KDE.

2.9.12. Rozdělování disku

Historicky obsahuje každý disk tabulku oddílů (partition table) se čtyřmi řádky, z nichž každý ukazuje buď na primární oddíl, nebo na rozšířený oddíl, nebo na nic. V této tabulce (nikoli na celém disku) však smí být jen jeden řádek s rozšířeným oddílem.

Primární oddíl je souvislá sekvence cylindrů, přiřazená některému operačnímu systému. Kdyby se používaly pouze primární oddíly, dal by se disk rozdělit maximálně na čtyři oddíly -- víc by se do tabulky nevešlo.

Proto se později přešlo na koncepci rozšířených oddílů. Rozšířený oddíl je rovněž souvislou posloupností cylindrů, dá se však dále rozdělit na tzv. logické oddíly, které již nepotřebují žádnou další položku v tabulce diskových oddílů. Rozšířený diskový oddíl je tedy jakýsi obal na logické oddíly.

Potřebujete-li více než čtyři oddíly, musí být některý oddíl rozšířený a přidělíte mu celý zbytek diskového prostoru. V rozšířeném oddílu můžete vytvořit až 15 logických oddílů na SCSI disku a 63 logických oddílů na (E)IDE disku.

Linux zachází se všemi primárními či logickými oddíly rovnocenně, a může být instalován na kterýkoli z nich.

[Important]Důležité

Jestliže měníte nastavení diskových oddílů, mě-li byste velice dobře vědět co děláte. Neodborná manipulace může způsobit ztrátu veškerých dat uložených na discích!

Pokud chcete upravovat velikosti diskových oddílů, doporučujeme, abyste měli alespoň základní znalosti o připojování unixových souborových systémů, vědět co je bod připojení, a také pečlivě rozlišovat primární, rozšířené a logické diskové oddíly.

Navíc je dobré si uvědomit, že neexistuje jediná zlatá cesta pro všechny -- optimální volba bude vždy silně individuální.

Nejprve je však nutno shromáždit základní údaje o vašem systému:

  • Jakým způsobem budete počítač používat (např. jako souborový server, aplikační server, výpočetní server, pracovní stanice)?

  • Kolik lidí na něm bude pracovat (současně přihlášených)?

  • Kolik disků máte, jak jsou velké a jak jsou připojeny (přes EIDE, SCSI či jako RAID)?

2.9.12.1. Velikost odkládacího oddílu

Často se dočtete, že by odkládací oddíl swap měl být zhruba dvakrát větší než velikost instalované paměti. Je to pozůstatek z dob, kdy 8 MB bylo považováno za hodně paměti.

I když mají nové aplikace větší a větší požadavky na paměť, obvykle by mělo stačit 128 MB virtuální paměti swap. Pokud však máte spuštěné KDE, netscapea emacs, a kompilujete jádro, moc volné paměti vám nezůstane. V současné době je pro běžného uživatele rozumné nastavit virtuální paměť na 256 MB.

Vždy byste měli mít nastaven odkládací oddíl a to i v případě, že máte v počítači více než 256 MB RAM. V tomto případě však pro nejnutnější práci obvykle stačí 64 MB swap oddíl. Při dnešních velikostech disku není vytvoření takového swapu žádný problém.

2.9.12.2. Optimalizace

Omezujícím faktorem bývají většinou disky. K překonání tohoto úzkého hrdla můžete použít následující možnosti, které lze kombinovat:

  • Rozdělte zatížení na více disků.

  • Použijete optimalizovaný souborový systém, např. ReiserFS.

  • Vybavte počítač větší pamětí (min. 256 MB u souborového serveru).

  • Nastavte u IDE disků DMA režim (viz 2.4.7 – „Nastavení IDE DMA“).

2.9.12.3. Paralelní využití více disků

K vysvětlení je potřeba si uvědomit, že celková doba pro přenos dat se skládá z následujících součástí:

  1. doba, než požadavek na čtení či zápis dosáhne řadiče

  2. doba, než řadič odešle požadavek disku

  3. doba, než disk nastaví hlavu

  4. doba, než se médium nastaví na hledaný sektor

  5. doba pro vlastní přenos dat

První zpoždění je závislé na připojení sítě a je třeba jej řešit samostatně. Druhé zpoždění bývá zanedbatelné a záleží pouze na kvalitě řadiče. Třetí zpoždění je kritické a udává se v milisekundách. V porovnání s nanosekundovým přístupem k RAM se jedná o rozdíl až šest řádů. Čtvrté zpoždění závisí na otáčkách disku. Páté závisí kromě otáček disku ještě na počtu hlav a pozici dat na médiu (blíže ke středu či dále od něj).

Zlepšit se dá výkon u třetí položky. Zde mají výhodu SCSI řadiče a jejich inteligentní funkce disconnect. Ta způsobí při více diskových mechanikách na jednom SCSI řadiči, že ty disky, které v daném okamžiku nastavují hlavu a nepřenášejí data, se dočasně odpojí od sběrnice SCSI (pokud to umí). Sběrnice se tím uvolní pro ostatní disky, které mezitím data přenášejí. Jakmile se ukončí přenos nebo sníží zatížení (podle politiky řadiče) odpojený disk se zase připojí a je již připraven přenášet data.

Ve víceúlohovém, víceuživatelském operačním systému, jako je Linux, toho lze optimalizovat mnoho. Zkusíme například paralelizovat přístup k diskovým oddílům. Podívejme se na výpis z příkazu df.

Filesystem            Size  Used Avail Use% Mounted on
/dev/sda5             1.8G  1.6G  201M  89% /
/dev/sda1              23M  3.9M   17M  18% /boot
/dev/sdb1             2.9G  2.1G  677M  76% /usr
/dev/sdc1             1.9G  958M  941M  51% /usr/lib
shmfs                 185M     0  184M   0% /dev/shm

Co nám zde může přinést paralelizování? Dejme tomu, že uživatel root spustí v adresáři /usr/src příkaz:

tar xzf balik.tar.gz -C /usr/lib

Smyslem příkazu je rozbalit archiv balik.tar.gz do adresáře /usr/lib/balik. Na to zavolá příkazový interpret programy tar a gzip, které se nacházejí v adresáři /bin a tím i na prvním disku /dev/sda. Dále se bude číst soubor.tar.gz z adresáře /usr/src na druhém disku /dev/sdb. Jako poslední se budou extrahovat data a zapisovat do /usr/lib na třetím disku /dev/sdc.

Tím se rozdělí nastavování hlav, čtení z diskového bufferu a zápis do něj na tři nezávislá média a může být podle možnosti prováděno současně.

To je pouze jeden příklad z mnoha. Pro běžné systémy, jako je ten z uvedeného příkladu, platí pravidlo, že máme-li dva rovnocenné disky, rozdělíme mezi ně /usr a /usr/lib. Přitom by adresář /usr/lib měl mít rozsah zhruba 70% rozsahu /usr. Kořenový adresář / by se měl vzhledem k přístupu na něj při rozdělení na dva disky nacházet na stejném disku jako /usr/lib.

Od určitého počtu SCSI disků (4 až 5) bychom již měli pomýšlet na řešení pomocí softwarového diskového pole (RAID) nebo si raději přímo pořídit řadič RAID. Pak nám již nepoběží diskové operace kvaziparalelně, ale skutečně paralelně. Navíc v případě RAID5 jako vedlejší efekt dostaneme možnost úplné záchrany dat v případě výpadku některého z disků.

2.9.12.4. Přístup k disku a velikost paměti

Již jsme uváděli, že pod Linuxem je velikost paměti důležitější než rychlost procesoru. Důvodem je schopnost Linuxu dynamicky vytvářet buffery pro disková data. Zde používá Linux různé triky jako dopředné čtení (předem si načítá sektory) a opožděný zápis (šetří si zápisy a provede je pak najednou). Opožděné zápisy jsou také důvodem, proč se nedá Linux bez řádného ukončení práce vypnout. Jak dopředné čtení, tak i opožděný zápis přispívají k tomu, že hlavní paměť neustále vypadá, jako by byla plně obsazena. Výsledkem je však výrazně vyšší rychlost Linuxového systému.

             
             total   used    free   shared    buffers    cached
Mem:           255    246       9        0         23        44
-/+ buffers/cache:    178      76
Swap:          261      3     257

Jak ukazuje výstup výše, přibližně 23 MB se právě nachází v bufferech. Cokoli se dá najít v bufferech, to je okamžitě dostupné pro nové čtení.

2.9.12.5. Rozdělování diskových oddílů v modulu YaST

Pomocí modulu YaST pro konfiguraci diskových oddílů můžete existující diskové oddíly vytvářet, mazat, měnit velikost nebo upravovat. Můžete odsud také přejít do modulů pro práci s LVM a softwarovým RAIDem.

V běžném případě jsou diskové oddíly vytvářeny během instalace. Pokud ale chcete, např. kvůli nedostatku místa, integrovat i druhý pevný disk, pak máte možnost ho přidat i ke stávajícímu linuxovém systému. Nejdříve je třeba tento disk rozdělit na jednotlivé diskové oddíly a vytvořit zde souborové systémy. Následně je možné diskové oddíly připojit a uvést v souboru /etc/fstab. Případně je ještě třeba překopírovat některá data, např. pokud chcete přemístit starý /opt diskový oddíl na nový pevný disk.

Pokud chcete provádět psí kusy s pevným diskem, se kterým právě pracujete, např. měnit množství nebo velikost jednotlivých diskových oddílu, je to v zásadě možné, ale je třeba být opatrný a po provedení změn restartovat počítač. Prozíravější je spustit systém z instalačních CD a následně provést změny na disku.

Ovládání je intuitivní a jednotlivé volby jsou podrobně vysvětleny v nápovědě na levé straně okna.

2.9.13. Powertweak

Powertweak je nástroj, který slouží na vyladění systému. Po spuštění najdete v levé části okna seznam položek, které lze ladit. Tento modul je určen pouze pro pokročilé uživatele.

2.9.14. Zavaděč

Tento modul programu YaST zjednodušuje konfiguraci nastavení zavaděče. Neměli byste ale s tímto modulem experimentovat pokud nerozumíte základním konceptům, ke kterým se vztahuje. Následující text pokrývá hlavně standardně instalovaný zavaděč GRUB.

[Important]Změna nastavení

Neměňte způsob ani nastavení zavádění systému u běžícího počítače, pokud si nejste opravdu jisti, že víte, co děláte.

V Řídícím středisku programu YaST vyberte Systém+Konfigurace zavaděče. Bude načtena a zobrazena stávající konfigurace zavaděče, a můžete provést potřebné změny (viz obr. 2.7 – „Konfigurace zavaděče pomocí programu YaST“).

Obrázek 2.7. Konfigurace zavaděče pomocí programu YaST

Konfigurace zavaděče pomocí programu YaST

Hlavní okno se skládá ze dvou záložek:

Správa sekcí

V této záložce můžete vkládat a upravovat jednotlivé operační systémy, která má GRUB spouštět. Novou položku vložíte kliknutím na Přidat, změnu provedete označením položky a kliknutím na Upravit. Pokud chcete označenou položku smazat, klikněte na Smazat. Pokud si nejste zadanými volbami jisti, prostudujte si nejdříve Referenční příručku.

Instalace zavaděče

V této záložce najdete vše, co se týká samotné instalace zavaděče jako je např. jeho umístění.

2.9.14.1. Typ zavaděče

Typ zavaděče nastavíte v záložce Instalace zavaděče. Výchozí zavaděč systému SUSE Linux je GRUB. Pokud chcete používat zavaděč LILO, postupujte následujícím způsobem:

  1. Otevřete záložku Instalace zavaděče.

  2. V části Typ v položce Zavaděč zvolte LILO.

  3. V následujícím dialogu zvolte jednu z možností:

    Navrhnout novou konfiguraci

    YaST navrhne novou konfiguraci.

    Převést současnou konfiguraci

    YaST převede konfiguraci aktuálního zavaděče. při převodu může dojít ke ztrátě některých informací.

    Spustit novou konfiguraci od nuly

    Pokud chcete použít vlastní upravenou konfiguraci, zvolte tuto volbu. Tato volba není dostupná během instalace systému SUSE Linux.

    Načíst uloženou konfiguraci z disku

    Pokud již máte na disku předpřipravený soubor /etc/lilo.conf, můžete ho aktivovat pomocí této volby. Tato volba není dostupná během instalace systému SUSE Linux.

  4. Uložte nastavení kliknutím na tlačítko OK

  5. Aktivujte změny kliknutím na tlačítko Konec.

Po změně se konfigurace zavaděče GRUB uloží na disk. Pokud jí budete chtít opět použít, jednoduše změňte zavaděč zpět na GRUB a z nabídky zvolte Obnovit konfiguraci uloženou před konverzí. Tato možnost je dostupná pouze na nainstalovaném systému.

[Note]Jiný zavaděč

Jestliže chcete používat jiný zavaděč než GRUB nebo LILO, zvolte neinstalovat žádný zavaděč. Než se pro tuto volbu rozhodnete, přečtěte si prosím pečlivě dokumentaci svého zavaděče.

2.9.14.2. Umístění zavaděče

V některých situacích je nutné změnit umístění zavaděče. Pokud se ocitnete v takové situaci, bude vám i zde YaST nápomocen.

Změna umístění zavaděče

  1. Umístění zavaděče změníte v záložce Instalace zavaděče v části Umístění zavaděče. Na výběr máte z možností:

    MBR /dev/hdX

    MBR disku. Pokud chcete spouštět systém pomocí zavaděče GRUB, použijte toto umístění. Písmo X (a, b, c, d ...) označuje pořadí disku:

    							 hda => ide0 master 
    							 hdb => ide0 slave
    							 hdc => ide1 master 
    							 hdd => ide1 slave 
    						 
    Startovací sektor startovacího oddílu /dev/hdXY

    Startovací sektor oddílu /boot na vašem systému. Pokud máte na svém počítači více operačních systémů, použije se tato volba jako výchozí. Písmo Y zde zastupuje číslo pořadí diskového oddílu (1, 2, 3, 4, 5...). Položka může vypadat např. takto:

    							 /dev/hda1
    						 
    Startovací sektor kořenového oddílu /dev/hdXY

    Zaváděcí sektor diskového oddílu /. Tato volba se obvykle používá, pokud máte na systému více operačních systémů a chcete používat svůj starý zavaděč.

    Ostatní

    Vlastní umístění zavaděče podle vaší volby.

  2. Aktivujte změny kliknutím na tlačítko Konec.

2.9.14.3. Výchozí systém

Výchozí systém je ten operační systém, který se po určité době čekání spustí automaticky, pokud neprovedete ruční výběr. Výchozí systém nastavíte následujícím způsobem:

Nastavení výchozího systému

  1. Otevřete záložku Správa sekcí.

  2. Označte systém, který chcete, aby se automaticky spouštěl.

  3. Klikněte na tlačítko Nastavit jako výchozí.

  4. Aktivujte změny kliknutím na tlačítko Konec.

2.9.14.4. Délka zobrazení startovací nabídky

Zavaděč nespustí systém nastavený jako výchozí, ale po určitou dobu počká a umožní vám tak zvolit jiný systém či zadat dodatečné parametry pro jádro. Pokud vám doba, po kterou zavaděč čeká, můžete ji zvýšit nebo snížit následujícím způsobem:

Změna délky zobrazení startovací nabídky

  1. Otevřete záložku Instalace zavaděče.

  2. Klikněte na tlačítko Volby zavaděče.

  3. Zaškrtněte položku Zobrazit startovací nabídku.

  4. V části Startovací nabídka změňte hodnotu v poli Time-out. Hodnota je uvedena v sekundách.

  5. Uložte změny kliknutím na tlačítko OK.

  6. Aktivujte změny kliknutím na tlačítko Konec.

Pokud chcete, aby se nabídka zobrazovala nekonečně, zaškrtněte Zobrazovat stále.

2.9.14.5. Nastavení hesla zavaděče zavaděče

Aby nebylo možné měnit nastavení zavaděče během startu, můžete nastavit u zavaděče heslo. Zvláště u mobilních zařízení tím výrazně zvýšíte bezpečnost systému.

[Important]Startovací heslo a splash

Pokud pro GRUB nastavíte heslo, není při startu zobrazen standardní splash.

Heslo zavaděče nastavíte následujícím způsobem:

Nastavení hesla zavaděče

  1. Otevřete záložku Instalace zavaděče.

  2. Klikněte na tlačítko Volby zavaděče.

  3. V části Ochrana heslem zatrhněte Chránit zavaděč heslem a zadejte heslo.

  4. Klikněte na tlačítko OK.

  5. Aktivujte změny kliknutím na tlačítko Konec.

2.9.14.6. Pořadí disků

V případě, že má váš systém více než jeden disk, můžete nastavit pořadí disků. Provedete to následujícím způsobem:

Nastavení pořadí disků

  1. Otevřete záložku Instalace zavaděče.

  2. Klikněte na tlačítko Podrobnosti instalace zavaděče.

  3. Uspořádejte pořadí disků pomocí tlačítek Nahoru a Dolů.

  4. Uložte změny kliknutím na tlačítko OK.

  5. Aktivujte změny kliknutím na tlačítko Konec.

Mimo pořadí disků lze v tomto dialogu také v části Aktualizace systémové části disku nastavit zaváděcí oddíl jako aktivní nebo nahradit obsah MBR generickým kódem. Změny se aktivují po kliknutí na tlačítko Konec.