18.4. Konfigurace síťového připojení pomocí YaST

Počítač musí být vybaven podporovanou síťovou kartou. Většinou je síťová karta rozpoznána již při instalaci a je nahrán vhodný ovladač. Jestli je karta správně připojena, zjistíte příkazem ip address list eth0. Pokud se zobrazí všechny informace o síťovém zařízení eth0 a nikoliv chybové hlášení, je karta nainstalována správně.

Pokud máte jadernou podporu pro síť implementovanou jako modul, což je v jádře SUSE výchozí, musí být jméno modulu zadáno v souboru /etc/sysconfig/hardware/hwcfg-*. Pokud v něm není nic uvedeno, hotplug automaticky zvolí ovladač. Hotplug přiřadí ovladač pro vestavěnou i hotplug síťovou kartu.

18.4.1. Konfigurace síťové karty pomocí YaST

Po spuštění modulu zobrazí YaST obecný dialog pro nastavení sítě, ve kterém si můžete zvolit, zda chcete pro ovládání sítě použít NetworkManager nebo použít standtadní konfiguraci pomocí ifup. Podrobnější informace o programu NetworkManager najdete v části 18.5 – „Správa sítě s programem NetworkManager“. Jestliže zvolíte standardní nastavení, v následujícícím dialogu v horní části uvidíte seznam dosud nenakonfigurovaných síťových karet. Všechny správně automaticky rozeznané karty jsou v seznamu uvedené pod svým jménem. Nerozpoznaná zařízení jsou uvedena jako Jiné (nerozpoznáno). Ve spodní části je zobrazen seznam již nakonfigurovaných zařízení spolu s typem sítě a adresou. Můžete nakonfigurovat novou kartu nebo změnit existující konfiguraci.

18.4.1.1. Ruční konfigurace síťové karty

Konfigurace síťové karty, která nebyla automaticky rozpoznána (tedy je uvedená pod Jiné (nerozpoznáno)), sestává z následujících částí:

Konfigurace sítě

Nastavte typ zařízení rozhraní a jméno konfigurace. Typ zařízení vyberte z nabízených možností. Jméno konfigurace nastavte podle potřeby. Obvykle je možno použít výchozí hodnoty. Informace o konvencích používaných při pojmenovávání konfigurací naleznete v manuálové stránce getcfg.

Modul jádra

Jméno nastavení hardwaru specifikuje jméno souboru /etc/sysconfig/hardware/hwcfg-*, ve kterém je obsaženo hardwarové nastavení vaší síťové karty, např. jméno vhodného jaderného modulu. Pro PCMCIA a USB hardware obvykle YaST nabídne užitečná jména. Jméno nabízené pro ostatní hardware má obvykle smysl jen v případě, že je karta konfigurována pomocí hwcfg-static-0.

Pokud je síťová karta zařízení PCMCIA nebo USB, zaškrtněte příslušné políčko a opusťte dialog pomocí tlačítka Další. Pokud není, klikněte na Zvolit ze seznamu a vyberte správný typ karty. YaST automaticky vybere správný jaderný modul. Opusťte dialog pomocí tlačítka Další.

Obrázek 18.3. Konfigurace síťové karty

Konfigurace síťové karty

18.4.1.2. Nastavení síťové adresy

Vyberte z nabízených možností typ zařízení a jméno konfigurace podle svých potřeb. Obvykle lze použít výchozí hodnoty. V manuálové stránce getcfg naleznete informace o konvencích používaných při pojmenovávání konfigurací.

Pokud jste jako typ zařízení rozhraní vybrali Bezdrátová technologie, nastavte v následujícím dialogu (Nastavení bezdrátové síťové karty) operační režim, název sítě (ESSID) a údaje o šifrování. Kliknutím na OK konfiguraci dokončíte. Podrobný popis konfigurace WLAN karet naleznete v kapitole 34.1.3 – „Nastavení pomocí programu YaST“. V případě ostatních rozhraní pokračujte nastavením síťové adresy:

Automatické přidělení adresy (pomocí DHCP)

Pokud na vaší síti běží DHCP server, můžete se na něj spolehnout a nechat nastavit síťovou adresu automaticky. Tato volba je vhodná také v případě, kdy jste připojeni přes DSL linku bez přidělené statické adresy. Pokud se rozhodnete použít DHCP, vyberte z nabídky Rozšířené položku Nastavení DHCP klienta a nastavte podrobnosti. Nastavte, zda má být požadována všesměrová odpověď a identifikátory, které se mají používat. Ve výchozím nastavení identifikují DHCP servery rozhraní podle hardwarové adresy síťové karty. Pokud ale různí virtuální klienti komunikují přes jedno rozhraní, je pro rozlišení nutné nastavit identifikátory.

Nastavení statické adresy

Pokud máte statickou IP adresu, zaškrtněte příslušnou položku v dialogu a zadejte IP adresu a síťovou masku podsítě. Přednastavená maska by měla vyhovovat běžné domácí síti.

Dialog opusťte kliknutím na Další nebo pokračujte nastavením jména počítače, nameserveru a podrobností o směrování (viz části DNS a jméno počítače (↑Uživatelská příručka) a 18 – „Základy síťování).

Rozšířené… umožňuje nastavit podrobnosti. V položce Detailní nastavení zaškrtněte Ovládání uživatelem, pokud chcete, aby měl běžný uživatel kontrolu nad síťovou kartou (nikoliv pouze root). V případě mobilního použití to umožňuje uživateli flexibilně reagovat na změnu podmínek, neboť může sám aktivovat a deaktivovat rozhraní. Dále lze v tomto dialogu nastavit způsob Aktivace zařízení a MTU (Maximum Transmission Unit).

18.4.2. Modem

V Řídícím středisku YaST, v sekci Síťová zařízení, zvolte modul Modem. Pokud nebyl modem rozpoznán automaticky, otevřete dialog pro ruční konfiguraci (Konfigurovat...) a v políčku Modemové zařízení zadejte rozhraní, ke kterému je modem připojen.

Obrázek 18.4. Konfigurace modemu

Konfigurace modemu

Pokud jste připojeni přes pobočkovou ústřednu (PBX), může být nutné zadat volací předčíslí. Obvykle je to nula. Podrobné informace naleznete v dokumentaci k vaší ústředně. Vyberte také, zda se má používat tónová nebo pulzní volba, zda má být zapnut reproduktor a zda má modem vyčkat, dokud nedetekuje oznamovací tón. Poslední z voleb by v případě připojení přes pobočkovou ústřednu neměla být zapnuta.

V dialogu, který se otevře po kliknutí na Detaily, nastavte přenosovou rychlost a inicializační řetězce pro modem. Nastavení měňte pouze tehdy, pokud modem nebyl automaticky rozpoznán nebo pokud vyžaduje pro funkci zvláštní nastavení. To obvykle nastává při použití ISDN terminálového adaptéru. Chcete-li umožnit kontrolu nad modemem (možnost aktivace a deaktivace) uživatelům bez pravomocí superuživatele, zaškrtněte Ovládání uživatelem. V položce Regulární výraz vytáčeného předčíslí zadejte regulární výraz, kterému musí odpovídat hodnota zadaná uživatelem v položce Vytáčené předčíslí programu KInternet. Pokud je pole pro regulární výraz ponecháno prázdné, uživatel bez administrátorských pravomocí nebude moci nastavit jiné předčíslí. Dialog opusťte kliknutím na OK.

V dalším dialogu vyberte vašeho poskytovatele připojení k Internetu (ISP). Chcete-li poskytovatele vybrat z přednastaveného seznamu, vyberte položku Země. Druhou možností je kliknout na tlačítko Nový a zadat údaje o vašem poskytovateli ručně. Potřebné údaje zahrnují jméno poskytovatele, telefonní číslo a jméno a heslo, které vám poskytovatel přidělil. Pokud chcete být před každým připojením dotazováni na heslo, zaškrtněte položku Vždy se ptát na heslo.

Poslední dialog umožňuje nastavit další volby pro spojení:

Vytáčení na vyžádání

Pokud povolíte vytáčení na vyžádání, nastavte alespoň jeden jmenný server (nameserver).

Modifikovat DNS po spojení

Tato volba je implicitně zapnuta, což znamená, že je nameserver automaticky aktualizován při každém připojení na Internet.

Automaticky obnovit DNS

Pokud poskytovatel při navazování připojení nevysílá adresu jmenného serveru (DNS), zakažte Automaticky obnovit DNS a zadejte DNS ručně.

Hloupý režim

Hloupý režim vypne detekci všech výzev na straně dial-in serveru. Pokud je navázání spojení pomalé nebo vůbec nefunguje, zkuste tuto volbu.

Vnější rozhraní firewallu

Volbou Vnější rozhraní firewallu aktivujete firewall a nastavíte toto rohraní jako externí. Vaše vytáčená připojení k Internetu tak budou chráněna před možnými útoky z vnější sítě.

Čas nečinnosti (v sekundách)

Tato volba určuje čas v sekundách, po kterém se spojení přeruší, nejsou-li přenášena žádná data (0 znamená nekonečno).

Detaily IP

Kliknutím na tlačítko otevřete dialog pro nastavení IP adresy. Pokud váš poskytovatel připojení nepoužívá dynamické přidělování IP adres, zakažte volbu Dynamická IP adresa a vložte lokální IP adresu svého počítače a vzdálenou IP adresu (na adresy se zeptejte svého poskytovatele). Volbu Výchozí směrování ponechte zaškrtnutou a dialog ukončete kliknutím na OK.

Kliknutím na Další se vrátíte k původnímu dialogu, který zobrazuje souhrn konfigurace modemů. Dialog zavřete kliknutím na Konec.

18.4.3. ISDN

Tento modul použijte ke konfiguraci jedné nebo více ISDN karet. Pokud YaST kartu nedetekoval, vyberte ji ručně. Je možno nastavit více rozhraní, ale i jedno rozhraní může být nastaveno pro více ISP. V následujících dialozích nastavte volby ISDN nutné pro správnou funkci karty.

Obrázek 18.5. Konfigurace ISDN

Konfigurace ISDN

V dialogu zobrazeném na obrázku 18.5 – „Konfigurace ISDN“ vyberte požadovaný protokol. Implicitní je Euro-ISDN (EDSS1), ale pro starší nebo větší ústředny použijte 1TR6. Pokud se nacházíte v USA, vyberte NI1. V příslušném poli nastavte zemi. V sousedním poli se objeví příslušný kód. Zadejte Kód oblasti a (pokud potřebujete) Předčíslí.

Režim spuštění určuje, jak je ISDN rozhraní spouštěno: Při startu znamená, že je ISDN ovladač zaváděn vždy při startu systému. Je-li zvoleno Ručně, musí být ovladač zaveden uživatelem root pomocí příkazu rcisdn start. Hotplug se používá pro zařízení PCMCIA nebo USB, ovladač se nahraje po připojení zařízení. Jste-li s nastavením hotovi, stiskněte OK.

V následujícím dialogu vyberte pro ISDN kartu rozhraní a k němu poskytovatele připojení. Rozhraní může být typu SyncPPP nebo RawIP, většina poskytovatelů však dnes používá níže popsaný SyncPPP.

Obrázek 18.6. Konfigurace ISDN rozhraní

Konfigurace ISDN rozhraní

Číslo, které je třeba vložit do pole Mé telefonní číslo, závisí na konkrétní situaci:

ISDN karta přímo připojena do telefonní zásuvky

Standardní ISDN linka poskytuje tři telefonní čísla (tzv. vícenásobné účastnické číslo, MSN). Pokud účastník požaduje čísel více, může jich být až deset. Jedno z těchto čísel je na tomto místě nutné vybrat a nastavit, ale bez kódu oblasti. Pokud vložíte nesprávné číslo, váš telefonní operátor automaticky použije první z čísel přidělených vaší ISDN lince.

ISDN karta připojená k telefonní ústředně

Konfigurace opět závisí na instalovaném zařízení:

  1. Menší ústředny určené k domácímu použití obvykle pro interní hovory používají protokol Euro-ISDN (EDSS1). Tyto ústředny mají vnitřní sběrnici S0 a pro připojená zařízení používají interní čísla.

    Použijte jedno z interních čísel. Měli byste moci použít alespoň jedno z čísel ústředny, kterým je umožněno přímé volání ven. Pokud to nefunguje, zkuste jednu nulu. Další informace naleznete v dokumentaci dodané s vaší ústřednou.

  2. Větší ústředny určené pro firmy obvykle pro vnitřní hovory používají protokol 1TR6. Jejich MSN (vícenásobné účastnické číslo) se nazývá EAZ a obvykle odpovídá přímému volacímu číslu. Pro nastavení v Linuxu by mělo stačit použít poslední číslici EAZ. Pokud to nefunguje, vyzkoušejte všechny číslice od 1 do 9.

Chcete-li spojení ukončovat těsně před započtením další tarifní jednotky (impulzu), zaškrtněte ChargeHUP. Nemusí však fungovat s každým poskytovatelem. Můžete také povolit svazování kanálů (multilink PPP). Zaškrtnutím volby Vnější rozhraní firewallu aktivujete SuSEfirewall2 a nastavíte toto rozhraní jako externí. Chcete-li povolit běžným uživatelům aktivaci a deaktivaci rozhraní, zaškrtněte volbu Ovládání uživatelem.

Výběrem Detaily... otevřete dialog s pokročilým nastavením, které není určeno pro běžné domácí uživatele. Pokračujte proto k dalšímu dialogu stisknutím tlačítka Další.

V dalším dialogu nastavte IP adresu. Pokud vám poskytovatel připojení nepřidělil pevnou IP adresu, zvolte Dynamická IP adresa. V opačném případě zadejte lokální IP adresu (adresa vašeho počítače) a vzdálenou IP adresu podle specifikace vašeho poskytovatele. Pokud má být toto rozhraní používáno jako výchozí pro směrování paketů, zaškrtněte volbu Výchozí směrování. Na každém počítači může být jako výchozí nastaveno pouze jedno rozhraní. Pokračujte stisktnutím tlačítka Další.

Následující dialog umožňuje nastavit zemi, ve které se nacházíte, a poskytovatele připojení (ISP). V seznamu jsou pouze operátoři dostupní přes službu Call-by-Call (volba operátora předčíslím). Pokud v seznamu není váš poskytovatel, zvolte Nový. Tím se otevře dialog Volby poskytovatele, do kterého vložte příslušné údaje. Ujistěte se, že jste do telefonního čísla nevložili žádné mezery nebo čárky. Zadejte uživatelské jméno a heslo přidělené poskytovatelem a stiskněte Další.

Chcete-li na samostatné pracovní stanici používat Vytáčení na vyžádání, zadejte jmenný server (nameserver, DNS). Většina poskytovatelů podporuje dynamický DNS, což znamená, že adresa jmenného serveru je zaslána poskytovatelem vždy v okamžiku připojení. Na samostatné pracovní stanici je ovšem i v takovém případě uvést zástupnou adresu, např. 192.168.22.99. Pokud poskytovatel dynamický DNS nepodporuje, musíte zadat IP adresu jmenného serveru poskytovatele. Pokud chcete, můžete v položce Čas nečinnosti (v sekundách)zadat i dobu, po které se spojení automaticky přeruší, nejsou-li přenášena žádná data. Nastavení potvrďte zvolením Další. YaST zobrazí přehled nastavených rozhraní. Stisknutím Konec nastavení aktivujete.

18.4.4. Kabelový modem

V některých zemích (v Rakousku, USA, ale i u nás) je běžný přístup na Internet přes síť kabelové televize). Účastník sítě obvykle dostane modem, který je na jedné straně připojen k rozvodu kabelové televize a na druhé straně k síťové kartě počítače (pomocí kabelu 10Base-T kroucený pár).

V závislosti na instrukcích od vašeho poskytovatele připojení zvolte při konfiguraci síťové karty buď Automatické přidělení adresy (pomocí DHCP) nebo Nastavení statické adresy. Dnes většina poskytovatelů používá DHCP. Statická adresa je obvykle volitelnou doplňkovou službou.

18.4.5. DSL

Chcete-li nakonfigurovat zařízení DSL, zvolte modul DSL ze sekce Síťová zařízení nástroje YaST. Modul sestává z několika dialogů, v nichž je třeba nastavit parametry DSL linky založené na některém z následujících protokolů:

  • PPP přes Ethernet (PPPoE)

  • PPP přes ATM (PPPoATM)

  • CAPI pro ADSL (Fritz karty)

  • Point-to-Point Tunneling Protocol (PPTP) – Rakousko

Konfigurace DSL připojení založeného na PPPoE nebo PPTP vyžaduje předem správně nastavenou síťovou kartu. Pokud ještě karta není nastavena, nastavte ji volbou Konfigurovat síťové karty (viz 18.4.1 – „Konfigurace síťové karty pomocí YaST“). V případě DSL připojení sice mohou být adresy automaticky přidělovány, ale nikoliv pomocí DHCP. Proto volbu Automatické přídělení adresy (přes DHCP) ponechte nezaškrtnutou. Místo toho zadejte statickou fiktivní adresu rozhraní, např. 192.168.22.1. V poli Síťová maska podsítě zadejte 255.255.255.0. Pokud nastavujete samostatnou pracovní stanici, ujistěte se, že je položka Výchozí brána (v dialogu Směrování) prázdná.

[Tip]Tip

Hodnoty IP Adresa a Síťová maska podsítě jsou pouze zástupné a nereprezentují DSL připojení jako takové. Slouží pouze k inicializaci síťové karty.

Obrázek 18.7. Konfigurace DSL

Konfigurace DSL

Konfiguraci DSL (viz obrázek 18.7 – „Konfigurace DSL“) začněte výběrem PPP režimu a ethernetové karty, ke které je modem připojen (obvykle je to eth0). Pak ze seznamu Aktivace zařízení zvolte způsob aktivace DSL připojení. Pokud chcete povolit běžným uživatelům aktivaci či deaktivaci rozhraní pomocí programu KInternet, zaškrtněte položku Ovládání uživatelem. V dalším dialogu zvolte zemi a poskytovatele připojení (ISP). Podrobnosti nastavení v dalších dialozích závisí na dosud provedeném nastavení, proto jsou v následujících odstavcích jen krátce zmíněny. Podrobnosti se dozvíte z nápovědy přímo v jednotlivých dialozích.

Chcete-li používat Vytáčení na vyžádání na samostatné pracovní stanici, zadejte adresu jmenného serveru (nameserver, DNS). Většina poskytovatelů podporuje dynamický DNS – IP adresa jmenného serveru je zasílána poskytovatelem při každém připojení. Pro samostatnou stanici však v takovém případě zadejte zástupnou adresu, např. 192.168.22.99. Pokud váš poskytovatel dynamický DNS nepodporuje, zadejte adresu, kterou vám dodal.

Čas nečinnosti (v sekundách) určuje dobu síťové neaktivity, po které bude spojení automaticky přerušeno. Vhodná je hodnota mezi 60 a 300 sekundami. Pokud je zakázáno Vytáčení na vyžádání, může být užitečné nastavit dobu nečinnosti rovnou nule, což znemožní automatické přerušení spojení.

Chcete-li nastavit T-DSL, postupujte stejně jako při nastavení DSL. Pouze při výběru poskytovatele připojení zvolte T-Online. YaST otevře dialog pro nastavení T-DSL, ve kterém vyplňte některé doplňující informace vyžadované T-DSL, jako ID linky, T-Online číslo, uživatelský kód a heslo. Všechny potřebné údaje jste dostali při přihlášení ke službě T-DSL.