18.3. Překlad jmen

DNS se stará o to, abyste si nemuseli pamatovat žádné IP adresy. V Linuxu se o tento převod stará specializovaný software, který se nazývá bind. Počítač, na kterém se tento převod realizuje, je nameserver (jmenný server). Názvy tvoří také hierarchický systém, kde jsou jednotlivé části názvu oddělovány tečkou. Tato hierarchie je nezávislá na hierarchii IP adres.

Jako celé jméno můžeme použít např. laurent.suse.de. Jedná se o tzv. fully qualified domain name (FQDN), plně kvalifikované doménové jméno. Je zapsáno ve formátu název počítače.doména. Doména (v našem případě suse.de) obsahuje tzv. TLD (Top level domain) de.

Z historických důvodů je přiřazování TLD trochu zamotané. Proto jsou v USA používány domény první úrovně složené ze tří písmen, v ostatním světě pak národní ISO dvoupísmenné domény. Od roku 2000 jsou k dispozici další TLD pro speciální oblasti, které se skládají i z více psímen (např. .info, .name, .museum atd.).

V kamenných dobách Internetu (před rokem 1990) se používal soubor /etc/hosts, kde byly uvedeny názvy všech počítačů, které existovaly na Internetu. To se ukázalo, při rychle rostoucím počtu připojených počítačů, jako nepraktické. Proto byla navržena distribuovaná databáze, která obsahuje názvy počítačů spolu s jejich IP adresami. Jelikož je databáze distribuovaná, nemusí znát všechny počítače, místo toho se zeptá jmenného serveru vyšší úrovně, zda náhodou počítač neznají. To ale neznamená, že nemůžete soubor použít pro překlad adres, např. v lokální podsíti.

Na vrcholu hierarchie nameserverů se nachází tzv. kořenový nameserver root nameserver. Tento nameserver spravuje top level domény a běží v tzv. Network Information Centers, zkráceně (NIC). Informace o českém správci domény naleznete na adrese http://www.nic.cz, případně obecnější informace na adrese http://www.internic.net/.

Pomocí DNS nemusíte převádět pouze názvy počítačů, DNS toho zvládne daleko více. Např. nameserver ví, který počítač přebírá pro celou doménu e-maily, tzv. Mail exchanger (MX).

Aby dokázal i váš počítač převádět IP adresy, musí mít přístup alespoň k jednomu nameserveru (a znát jeho IP adresu). Konfiguraci nameserveru můžete pohodlně provést pomocí YaST. Pokud používáte vytáčenou linku, pak se může stát, že nemusíte ručně konfigurovat žádný nameserver. Protokol používaný pro vytáčené linky vám poskytne adresu nameserveru při navazování spojení. Konfigurace přístupu k nameserveru je popsána v kapitole 20 – „DNS — Domain Name System.

Těsně spojený s DNS je protokol whois. Se stejnojmenným programem whois máte možnost rychle zjistit, kdo je za určitou doménu odpovědný.